V Etiopii už žiju několik let a ačkoli nemám ráda zobecňování a nálepky, v dnešním článku se zamyslím nad tím, s jakými specifickými rysy se u místních lidí nejčastěji setkávám. Může to pomoci třeba těm z vás, kteří se do této úchvatné země chystají. 

Nemám ráda nálepky a zobecňování. Během svého života jsem hodně cestovala a nemám tedy iluze o tom, že by se všichni jedinci určitého národa chovali totožně a dali „hodit do jednoho pytle“. Ani já nejsem zrovna prototypem češství. Na druhou stranu i já, ač bych řekla, že jsem spíše „netypická“ Češka, občas od svého etiopského muže slyším, že “jsem taková typická Češka”. Co na to říct?  Rozhodně není mým cílem tady tvrdit, že “všichni Etiopané jsou takoví a makoví”. V nic takového nevěřím. Dnešní vyprávění proto spíše shrnuje takové moje obecné pozorování. Skutečně nemluvím o všech stovkách milionů Etiopanů, ale pouze o jakési “esenci”, na niž jsem narazila během svého života v této nádherné zemi. 

Etiopská esence 

Etiopii jsem poprvé navštívila před více než deseti lety. Deset let také žiju se svým etiopským mužem. Etiopané jsou také léta mými přáteli a kolegy. Měla jsem možnost pracovat s lidmi z různých koutů země, v různých regionech a sociálních skupinách, řešila jejich osobní i pracovní problémy, měla jsem možnost nahlédnout pod pokličku toho, jak vnímají život a svět okolo. Proto si troufám říci, že vidím o něco hlouběji než běžný turista. A co jsem pod tou pokličkou našla? O tom vám chci dneska vyprávět. O tom, jak já, Petra z Prahy, která se do Etiopie již několik let vrací a vzhledem ke svému rodinnému zázemí asi ještě hodně dlouho bude, vidí Etiopany: o něco blíže než běžný návštěvník, který přijede a zase odjede, přesto stále očima cizinky. 

Etiopané jsou hrdí a pestrobarevní  

Jací jsou tedy podle mě Etiopané? Jako první mě napadá slovo “pestrobarevní”. 

Etiopie je obrovská země s mnoha regiony, které se od sebe velice liší. Lidé se mění tak, jak se mění počasí, jazyky, či scenérie. V zemi figuruje mnoho náboženství, jazykových a etnických skupin, žijí zde zkrátka různé kultury s mnoha rozdíly. 

Co zdejší lidi spojuje je, že jsou velice hrdí na svůj původ, a to nejen z hlediska příslušnosti k etiopskému národu, ale i ke konkrétní oblasti, z níž pochází. Pro mnohé cizince je rozměr této národní hrdosti až překvapivý. Lidé jsou tu velice hrdí na starodávnou kulturu a její bohatství. Tato národní hrdost se nese napříč věkovými skupinami a sociálními vrstvami.  

Etiopané milují své tradice: zvyky, náboženství, jídlo, muziku. Potkala jsem mnoho Etiopanů, kteří vyprávěli své zážitky ze zahraničí; jejich zásadním problémem byla často absence věcí, které bychom u nás možná považovali za banální. Na etiopské kuchyni jsou doslova závislí. Základem zdejší kuchyně jsou placky “indžera” ze speciální místní obilniny tef. Absence této základní potraviny je pro Etiopany zásadní životní problém; mluvila jsem s mnohými z nich, kteří popisovali nedostupnost indžery jako naprosto nesnesitelný. Jedna z mých kolegyň dokonce tvrdí, že musí indžeru jíst alespoň jednou denně, aby mohla večer usnout. Nicméně indžera může být pro Etiopany v cizině jen jaksi zástupný problém: s těmi, se kterými jsem o jejich zkušenosti s životem v zahraničí mluvila, chyběla celá komunita, společenský a rodinný život a také náboženství.   

Tradiční indžera

Dalším kulturním prvkem, na kterém si Etiopané vyvinuli závislost, je hudba. V Etiopii západní hudbu neuslyšíte, protože ze všech stran hraje výhradně hudba místní, a to jak hudba populární, tak hudba “lidová”. Výjimkou byl můj nedávný zážitek, kdy jsem v jednom autě slyšela Elvise Presleyho. Byla to opravdová výjimka a moc mne to potěšilo. 

Etiopané jsou půvabní  

Etiopané jsou po fyzické stránce velmi hezcí lidé. Mají velice měkké rysy v obličeji, štíhlá a šlachovitá těla a někoho s nadváhou tu potkáte spíše výjimečně. Na obézního člověka tu narazíte spíše ve velkých městech, načež obezita pak souvisí s městským a „západním“ životním stylem. Co se měst týče, narazíte na rozdíl také třeba v tom, jak se oblékají ženy. Městské ženy totiž běžně nosí kalhoty, zatímco mimo větší města narazíte na ženu v kalhotách spíše zřídka. 

Etiopanky jsou velice půvabné ženy a zpravidla o sebe pečlivě dbají. Oblékají se barevně a vkusně, halí se často do šátků, jež nezřídka využívají k nošení dětí. Specifická je zde péče o vlasy. Jedna a tatáž žena může každý den vypadat jinak: jednou ji potkáte s vlasy divoce vlajícími okolo hlavy, jindy je má spletené do copánků, další den je má rovné. Je to něco, co mne jako Evropanku s jemnými krátkými vlasy naprosto fascinuje. 

Odlišnost měšťanů a vesničanů je zde nápadná. Poznáte to i jako cizinci; lidé z měst se chovají a vyjadřují mnohem kultivovaněji, jinak se oblékají. Samotní obyvatelé Addis Abeby, hlavního města, jsou často úplně odtržení od života zbytku Etiopie. Tolik necestují a z toho důvodu často nemají ponětí, s jakými problémy se chudší části země potýkají.  

Ženy na místním tržišti v Hawasse, na jihu Etiopie

Etiopané jsou houževnatí 

Etiopané jsou z mého pohledu velice houževnatí a odolní. Zdejší lidé jsou zvyklí na náročné životní podmínky, a proto spoustu situací zvládají levou zadní. Zdejší senioři, zejména ti žijící na venkově, bývají fit a aktivní, ve svém vysokém věku se starají o rodinu, pohybují se výhradně pěšky a pracují těžce na polích za použití primitivních nástrojů a technik.   

Vzhledem k hornatému povrchu a nízkému počtu aut na osobu je zde obvyklé chodit hodně pěšky. Lidé také často nosí svá břímě na hlavě nebo v rukách. Zdejší lidé jsou kreativní, například při budování přístřešků. Je zajímavé vidět, z čeho je možné postavit dům, v němž lze složit hlavu a žít. Lidé z Etiopie jsou schopni použít veškerý materiál, který najdou; a to nejen přírodniny, ale i “odpad” z ulice: tašky, plechy, pytle od rýže. To všechno se dá využít. 

Na druhou stranu vás po nějaké době života v Etiopii může překvapit nízká úroveň manuální zručnosti. Mnozí Etiopané by se rozhodně mohli inspirovat “zlatými českými ručičkami”. 

Ať se ocitnete v hotelu, na zastávce, letišti nebo v kanceláři, narazíte na to, že něco nefunguje, nedovírá, odpadává nebo je jinak dysfunkční. Při mém prvním pobytu v Etiopii jsem, například, žila v poměrně drahém hotelu, kde se prakticky za tři týdny pobytu navzdory četným návštěvám údržbáře nepodařilo vyřešit problém s odpadem, a tak jsme byli nuceni mýt nádobí v kýbly, nehledě na to, že jsme za noc platili značný obnos. 

Častým problémem je tu například řešení tlaku vody a ladění teplé a studené vody ve vodovodech. V současnosti máme doma tři sprchy a ani jedna z nich nefunguje optimálně. Dva roky se snažíme sehnat schopného instalatéra, který by nejen dokázal naši “poruchu” opravit, ale také pochopit, co po něm vlastně chceme a proč, neboť mám pocit, že spousta zdejších lidí úplně nechápe, proč žádám, aby vodovod prostě fungoval. 

Etiopané jsou společenští a komunitně založení 

V Etiopii neexistuje individualismus. Lidé jsou zde velice komunitně založení a de facto západní koncept soukromí a osobního prostoru tady neexistuje. Takový koncept přichází až s určitým stupněm bohatství, avšak v chudších zemích bez patřičného sociálního zabezpečení mnohdy ani není možné fungovat sám za sebe. Rodina je zde proto naprosto zásadním nástrojem a předpokladem pro přežití. 

Do širší rodiny patří i sousedé a vzdálení příbuzní, či lidé z venkova, o které se rodina stará. Je tu zvykem, že i chudší rodiny mají nějaký okruh služebnictva. Jedná se často o určitou formu vzájemné pomoci. Například mladé dívky z venkova odchází takto do měst, kde vypomáhají v domácnostech výměnou za jídlo, byt a vzdělání.

Mít oporu v rodině má nesporné výhody materiální i psychologické, avšak má také spoustu nevýhod: pokud nesplňujete očekávání rodiny, její podporu ztrácíte. Jako příklad mohu uvést učitele svých dětí, který pro své učitelské poslání žil a byl jím naprosto naplněn. Zkrátka člověk na svém místě, jehož jako rodič ve škole bezesporu oceníte.  

Bohužel jeho sílu rodina postrádala v rodinném byznysu a byl tedy vyzván k návratu domů pod pohrůžkou zavržení a odstřižení od rodiny. Jednalo se o velice emotivní situaci, které jsme nedávno byli přímými účastníky, když jsme byli svědkem toho, jak mladý pětadvacetiletý muž musí zahodit svůj talent a odjet za prací, která ho nenaplňuje, aby ho rodina neodvrhla. 

Na vesnici: dětí plná ulice

Etiopané jsou trpěliví a pohostinní 

“Trpělivost” je velice diplomatické vyjádření toho, co se tu snažím vyjádřit. Zdá se, že jestli má něčeho Etiopie dostatek, tak je to čas. Slovo “akutně” tady neznamená totéž, co u nás. Koncept času a naléhavosti mají Etiopané nastaven zcela jinak nežli my. Zatímco “západní” člověk je schopen v akutním případě zpravidla přehodnotit své priority a zase se vrátit k původním úkolům, Etiopan žije teď a tady. Staré plány a úkoly se rozplývají v přítomném okamžiku. 

Takže pokud chcete hodně velkou lekci zenu, zkuste právě Etiopii. Buďte připraveni na to, že se tu budete muset trochu „uklidnit“ a zvolnit.  

 Etiopané jsou velice pohostinní: zejména pokud cestujete mimo velká města, rádi se s vámi podělí o všechno, co mají. Pohostinnost nicméně ještě není připravená na standardní návyky cestovního ruchu. 

Pozvání na smaženou rybu, jižní Etiopie

Když cestujete, pravděpodobně se vám někdy stane, že si vás lidi pozvou domů, uvítají vás jak se sluší a patří a pohostí vás. Sektor služeb však touto ochotou nedisponuje. Je to i tím, že Etiopané se netouží přizpůsobovat, což možná souvisí do určité míry i s jejich zmíněnou národní hrdostí, ale také i tím, že profesionální péče o zákazníka, jakou třeba známe z Evropy, tady není ještě tak zakořeněná. V podstatě můžete být rádi, když se vám podaří vůbec provést objednávku u číšníka. Očekávat nadstandard je už nad rámec. 

Nakonec musím říct, že mě fascinuje etiopská svéhlavost, až tvrdohlavost. Jsou prostě sví: svůj život žijí po svém a od nikoho si do něj nedají mluvit. Málokdy poslechnou vaše pokyny a, zejména pokud jste cizinec, vždy najdou svůj specifický způsob, jak zadaný úkol dokončit. Na druhou stranu, ať se snažíte o cokoli, místní člověk “úpravy zadání” nedělá kvůli sobě, nýbrž kvůli tomu, aby byl výsledek jeho práce, z jeho pohledu, co nejlepší. Obcházení zadání je tedy v konečném důsledku pro vaše dobro. On přece ví nejlépe, co je pro vás dobré.  

Vyrazit do Etiopie rozhodně stojí za to, již kvůli tomu, že si na vlastní kůži zažijete tu „jinakost“, pestrobarevnost a naprosto odlišný způsob myšlení, který vás jednou vyvede z míry a podruhé potěší.  

Pokud rádi posloucháte, zvu vás k poslechu podcastu Etiopská odysea: https://petraantosova.com/podcast-etiopska-odysea/  

Poslouchat můžete také na mém youtube kanále: https://www.youtube.com/channel/UCE3an3Z0a5Rn_M79WjQuZ3g   

Pokud se mnou chcete zůstat v kontaktu a vědět o mých dalších aktivitách a projektech, přihlaste se k odběru novinek.  Budete vědět o všem, co se u mne šustne, jako první.