O koronaviru v Etiopii

V etiopských školách je nošení roušek je i uprostřed pandemie spíše výjimečností

Mnoho z mých přátel se mne ptá, jak prožíváme období pandemie v Etiopii. Proto jsem se rozhodla vyprávět vám o pandemii, lockdownu a koronaviru tak, jak ho zakoušíme na druhé straně polokoule a jak ho možná neznáte. 

V současnosti, tedy v květnu 2021, se mluví o koronaviru v Etiopii poměrně hodněStoupá zde výrazně počet hlášených případů, v některých regionech, a to včetně toho, kde žije má rodina, je situace vážná. Nemocnice jsou přeplněné a systém zdravotní péče přestává situaci zvládat. Téměř každý tu zná někoho, kdo nemoc prodělal. Proto, že se tu ale netestuje tolik, jako u nás a lékařská péče je špatně dostupná, mnoho případů projde bez povšimnutí. Společností kolují nejrůznější fámy: stále chybí dostatečná osvěta. Koronavirus často dostává názvy jiných nemocí, kte místní lidé lépe znají, jako například tyfus. Lidé tu obecně, i vzhledem k nefunkčnímu sociálnímu a zdravotnímu systému, na statistiky a doporučené postupy moc nedají: spoléhají spíše na vzájemnou pomoc a na boha. 

Etiopská první vlna a jak to bylo dál 

Nyní se pomyslně vrátím do období, kdy celá situace začala a byla pro nás všechny zcela nová. V době, kdy se začalo poprvé mluvit o koronaviru, jsem byla zrovna navštívit kamarádku v Keni. Připomeňme si, jak to vypadalo: světem se, hlavně kvůli cestovatelům, začal šířit neznámý virus a logickým závěrem vlád bylo uzavření hranic, zákaz cestování a další opatření.  

Byl to tehdy hodně nepříjemný pocitpro mne o to více, že jsem byla sama v cizí zemi a nevěděla jsem, co dělat. To ale nevěděl nikdo. Odjet z Keni jsem stihla za pět minut dvanáct: hranice se uzavřely pár dnů po mém odjezdu. 

Po svém návratu do Etiopie jsem zaregistrovala všudypřítomný zmatek. Jedním ze zásadních problémů země je nízká dostupnost veřejných sdělovacích prostředků. Spousta domácností (odhadem až polovina populace) nemá ani stabilní elektřinu, natož televizi, rádio, internet či přístup k tištěným médiím. Mnoho lidí neumí čístVětšina informací se tedy šířila ústně, což bývá i u nás úrodná půda pro šíření domněnek a drbů. Etiopané, hlavně ti chudší, nemají prostor na to, aby si ověřovali různá tvrzení z více zdrojů a spoléhají na to, co jim řekne soused, kněz, nebo třeba prodavač v obchodě. 

Návrat do Evropy 

První případy koronaviru se do Etiopie dostaly v polovině března, a protože se jednalo o zdroje nákazy ze zahraničí, jako první to odnesli cizinci. V této době, když jsme ještě byli v zemi, stoupalo množství útoků vůči cizincům. Vzhledem kokolnostem mnoho ambasád, včetně té naší, vydalo doporučení opustit zemi a mnoho cizinců toto doporučení následovalo. 

Na konci března 2020 jsme i my, ze dne na den, odjeli do České republiky za velice dramatických podmínek. Vzali jsme s sebou jen to nejnutnější a nevěděli jsme, kdy se budeme moci vrátit. Po cestě z jihu, kde žijeme, na letiště do Addis Abeby, Etiopské aerolinie zrušily lety do téměř 20 světových destinací.  

Naštěstí jsme nakonec odletěli a jak se to odvíjelo dále u nás už dobře víte. V Čechách jsme nakonec zůstali pět měsíců a zpět do Etiopie jsme se vrátili až na konci srpna. Zatímco do srpna platil v Etiopii krizový stav, na podzim se situace začala rozvolňovat. Ani v krizovém stavu ale nebyla opatření v zemi nijak výrazná. V praxi se jednalo třeba o omezení výuky ve školách, omezení pohybu, dopravy a dalších služeb. Tam, kde to bylo možné, se ve firmách zařizoval homeoffice, ale to spíše u velkých mezinárodních organizací a korporací. Pro většinu lidí život běžel a běží dosud více méně beze změn.  

Co se týče práce z domova, pro mnoho lidí tady v Etiopii je tu tento způsob práce nereálnýVětšina si ho zkrátka nemůže dovolit. Značná část života se tu odehrává na ulicích, mnoho lidí na ulici žije: lidé tu žijí hodně pospolu, nezřídka v jednom domě spolu pobývá několik generací, takže není možné dodržovat sociální distanc nebo karanténuMnoho obyvatel nemá přístup ke kvalitní pitné vodě a ani té užitkové často není dostatek, a tak je těžké dodržovat i obecná hygienická opatření jako je mytí rukou. 

Zdejší lékařská péče není navíc příliš kvalitní a každé drobné ošetření se draze platí. Kvalitnější lékařská péče je dostupná ve velkých městech, kde jsou i mezinárodní nemocnice, nicméně na kvalitě se odráží právě také cena, která je pro většinu místních lidí příliš vysoká. 

Lidé jsou v případě, že potřebují ošetření, proto odkázaní na svépomoc, lidové léčitelství a rodinuStoupá množství různých dezinformací a fám, které se o koronaviru šíří a to podněcuje, zejména v současné politicky nestabilní době, napětí a celkovou frustraci ve společnosti. Jen ceny jídla a dalšího běžně používaného zboží, stouply v posledním roce několikanásobně. Největší dopady to má na ty chudé. Problém je také ve formulaci nařízení, která se šíří z úst do úst: proto spousta obyvatel netuší, co je dobré v praxi dělat a co je doporučeno a co zakázánoMnoho lidí má jednoduše strach či jsou zmatení. Situace je hodně nepřehledná: objektivních informací a celoplošných nařízení je minimum.  

Koronavirus v Etiopii dnes 

Obecně se o koronaviru tolik nemluví, ačkoli se některé zdroje (například telefonní operátoři a majitelé malých podniků) snaží neúnavně upozorňovat na nutnost dodržování základních hygienických pravidel, avšak přístup obyvatel k rouškám a dalším opatřením je zde velice laxní.  

Jednotlivé firmy, organizace a instituce se zpravidla řídí vlastními opatřeními. Školy jsou otevřeny od října 2020, některé v omezeném režimu: je doporučen poloviční počet žáků ve třídě a povinné nošení roušekNe všechny školy to však dodržují.  

Překvapil koronavirus Etiopany? Myslím si, že ani ne. Rozhodně ne tolik, jako překvapil nás v Evropě. Domnívám se, že je to i proto, že ten „náš svět“ není na situace bezprostředního ohrožení zvyklý. Etiopané se však, tak nějak přirozeně, s nemocí a smrtí setkávají více. Jsou součástí jejich každodenního života. Vyskytuje se zde stále mnoho skutečně závažných onemocnění: například tyfus, malárie nebo tuberkulóza. Může se zdát, že koronavirus se teď zařadil mezi tyto další nemoci a není pro zdejší obyvatele ničím “speciálním”. Zemi navíc zužuje občanská válka a celkově zhoršená bezpečnostní a celo-společenská situace, a tak pozornosti pro koronavirus tolik nezbývá. 

Houževnatost jako předpoklad přežití 

Osobně se také domnívám, že svůj podíl na celkovém přístupu k pandemii má houževnatost Etiopanů. Spousta z nich žije ve skutečně nuzných podmínkách. Jsou zvyklí na náročné podnebí, chladné, či naopak horké noci v provizorních přístřešcích, pěší dopravu, těžkou fyzickou práci a nošení těžkých břemen a zvýšenou fyzickou aktivitu i ve vysokém věku. Kvůli chudobě zde obyvatelé nemají vždy přístup ke kvalitní pitné vodě a pestré, hodnotné stravě. Jsou zvyklí vystačit s málem 

Nejen fyzická, ale i mentální odolnost obyvatel Etiopie by se tak mohla zdát být vyšší než jinde ve světě. Upřímně, zdá se mi, že Etiopané nyní spíše diskutují válku na severu země, etnické konflikty, blížící se federální volby s nejistým výsledkem, který se, ať již bude jaký bude, zásadně podepíše na fungování celé země, či střídání období sucha a dešťů: opakující se sucha a nedostatek zdrojů obživy nežli pandemii 

To, že se koronavirus v zemi šíří, je zcela evidentní. Více se testuje a vnímám také o kapku lepší všeobecnou informovanost v běžné populaci: s nemocí máme již roční zkušenost a lidé mají lepší povědomí o tom, jak se virus chová a projevujeOčkování, o kterém se u nás mluví jako o spáse, lze v kontextu Etiopie vnímat jako vědeckou fantazii. Těžko říci kdy a zdali se sem vakcíny vůbec dostanou 

Nejen v Etiopii, ale i České republice začínáme přijímat Covid 19 za součást svého života. Mnoho z nás má s nemocí osobní zkušenostCelkové „zpomalení“ je dobrou příležitostí pro reflexi a zamyšlení. 

Moc bych nám, jako lidstvu, přála, aby se nám podařilo situaci přijmout jako příležitost k obnově a transformaci. Historicky jsme už podobná období zažili a zvládli jsme je: díky nim jsme se mohli posunout dále. Svým osobním postojem můžeme ovlivnit to, co v nás tato zkušenost zanechá a v tom je velká svoboda i moc. Život, svět se v podobě, v jaké jsme jej znali, už nevrátí a já věřím, že my vyjdeme z této zkušenosti jiní. Silnější, zkušenější, pevnější a odolnější.  


Pokud rádi posloucháte, zvu vás k poslechu podcastu Etiopská odyseahttps://petraantosova.com/podcast-etiopska-odysea/  

Poslouchat můžete také na mém youtube kanálehttps://www.youtube.com/channel/UCE3an3Z0a5Rn_M79WjQuZ3g  

Pokud se mnou chcete zůstat v kontaktu a vědět o mých dalších aktivitách a projektech, přihlaste se k odběru novinekBudete vědět o všem, co se u mne šustne, jako první.