Etiopie, která je mým současným domovem, je jen špičkou ledovce v historii mých dosavadních cest a putování. Z každé země, kterou jsem kdy navštívila, si nesu kus v sobě. Jak jsem se ale dostala k cestování a proč právě Etiopie? 

Cestování miluju už od dětství. Naučilo mně ohromné pokoře vůči světu, lidem, kteří ho obývají i sobě samé. Naučilo mě také odvaze, flexibilitě a skromnosti. Vlastně když se ohlédnu za svým dosavadním životem, musím říct, že mě naučilo rozhodně více než povinná školní docházka. A to jsem ve školních lavicích strávila pěknou řádku let! 

Na ostrově Malta, 2018

Bránu do cestování mi otevřel tramping 

Jako spousta českých dětí jsem i já objížděla s rodiči spoustu tuzemských i zahraničních destinací, se stanem v kufru. Užívala jsem si každou cestu, ať už jsme jeli na Lipno, do Krkonoš, nebo do třeba do Španělska. Zásadním způsobem mě ovlivnil tramping, tábory, puťáky a horské túry.  

Spaní pod stanem, nebo pod širákem, sezení u ohně dlouho do noci, písničky a kytary ve mně zanechaly znatelnou stopu. Svým způsobem se tehdy nastavily podmínky, jaké jsem na svých cestách sama v budoucnu vyhledávala. Cestování pro mě nikdy neznamenalo luxusní letoviska a plnou penzi, být zavřená za zdmi hotelu. Znamenalo pro mě dobrodružství, poznávání neznámého, určitou míru rizika, které vyžaduje opustit svou komfortní zónu a známé prostředí, nutnost jít do sebe, osahat si, co dokážu, zažít náhlé a mnohdy nevyzpytatelné změny, být v intenzivním kontaktu s přírodou, vnitřní i vnější. 

„Do světa“ jsem vyrazila ihned po dosažení plnoletosti, protože jsem zkrátka chtěla víc. Jsem duší poutnice, vždy jsem se cítila nejlépe na cestách, s batohem na zádech, svobodná. Začalo to Velkou Británií, do níž jsem se ještě mnohokrát s láskou vracela. Postupně jsem do svého cestovního deníku přidávala stále vzdálenější destinace. Nejspokojenější jsem byla ale vždy zase v horách; například v ukrajinské nebo rumunské pustině. Takto jsem postupně procestovala většinu Evropy. 

Taj Mahal, Indie 2010

Měla jsem se narodit v Indii 

Ačkoli se bude zdát zvláštní, že jsem se usadila právě v Etiopii, když jsem se cítila vždycky být spíše reinkarnovanou Indkou, je tomu tak. Indie mě vždycky velice táhla. Obecně je Asie mým nejoblíbenějším kontinentem. Právě cesta do Indie byla před dvaceti lety mým největším cestovatelským milníkem. 

Vzdala jsem se veškerého komfortu, opustila na rok rodinu, přátele a „rodnou hroudu“ a vyrazila po zemi, s malým batůžkem, do své „země zaslíbené“. Cestovali jsme tehdy ve dvou, bez cestovních agentur, s minimalistickou výbavou, na vlastní pěst, přes Turecko, Pákistán a Írán. Autobusy, vlaky, ale i autostopem. Dodnes jako máma nechápu, že mě rodiče na tak dobrodružnou pouť vůbec pustili. 

Moje vášeň k Indii byla velice silná, až jsem si myslela, že se právě tam jednou usadím. Etiopie nebyla zemí, která by mě nějak zvlášť táhla, avšak osud tomu chtěl, že se později stala mým druhým domovem. 

V Kalkatě, Indie 2011

Cesta jako smysl života 

Mnoho lidí své životní poslání hledá na střední nebo vysoké škole. Já se o to pokoušela také. Vždycky jsem tíhla k pomáhajícím profesím. Vystudovala jsem proto sociální práci, pedagogiku a teologii. Zajímaly mně duchovní nauky a spiritualita, zejména ta východní. Svět mi měl po téhle stránce tolik co nabídnout! 

Práce byla mnoho let pro mne prostředkem seberealizace, díky kterému jsem se podívala do míst, o nichž bych jinak ani neuvažovala. Patnáct let jsem pracovala pro různé české nevládní organizace v oblasti mezinárodního rozvoje. Mým tématem bylo vždy vzdělávání a práva žen a dívek; protože právě ony to mají ve většině světa těžší. Zdaleka ne každá dívka by si mohla dovolit to, co jsem zažila a co jsem kdy měla já. Spousta z nich ani nikdy neopustí svou zem, natož aby se mohla „hledat“ na opačné straně planety. 

Nedávno jsem si to počítala. Mimo Českou republiku jsem strávila dohromady sedm let života. Procestovala jsem více než pětadvacet zemí na třech světových kontinentech. V Etiopii, kde jsem prožila poslední roky, jsem nakonec našla i partnera a založila rodinu. Poslední dobou ale cítím velkou potřebu se usadit, a to právě ve své rodné zemi. Těmi největšími a nejmoudřejšími průvodci nejen životem, ale i na cestách jsou mi mé děti. Ráda bych jim umožnila poznání, jaké jsem mohla zažít já. Věřím, že se mohou během cestování naučit víc, než by se naučili jakýmkoliv jiným způsobem. 

S kolegyněmi na Srí Lance, 2010

O životě v Etiopii 

Ke svým čtyřicátým narozeninám jsem si nadělila dárek: podcast, ve kterém vyprávím o svém životě v Etiopii. Věřím, že může být mé povídání pro spoustu lidí zajímavé.  

Nejmladší syn, Etiopie 2019

Osobně jsem do svých třiceti let v Africe nebyla a upřímně řečeno, nelákala mě. Pracovní nabídku v Etiopii jsem přijala tak trochu „z trucu“, protože jsem měla pocit, že ačkoli se svět kolem mě pohybuje, já stojím na místě. Proto jsem potřebovala udělat nějakou zásadní změnu.  

Chvíli mi trvalo, než jsem si na Etiopii zvykla, ale nakonec jsem si ji zamilovala. Je to úchvatná země s obrovským, nejen přírodním, bohatstvím a kulturním pozadím. A ačkoli žijeme v jiných kulisách, u jezera plného hrochů, s makaky, kteří by nám nejraději vlezli až do domu nebo paviány, kterých se děti bojí, v podstatě se náš běžný život oproti tomu českému zásadně neliší. Vedeme tu takový (ne)obyčejný život, ale o tom vám napíšu zas někdy jindy. 

I díky životu „za hranicemi“ jsem si uvědomila, že doma je pro mne přece jen v Česku, ačkoli jsou mé děti napůl Etiopany. Doma je doma a čím jsem starší, tím to tak cítím víc. 

Křest prvního syna, Etiopie 2013

Moc se těším na následující měsíce, kdy vám budu skrze tento blog, ale i prostřednictvím mého podcastu přibližovat, jaké to vlastně je: jak se žije česko-etiopské rodině v Etiopii, jak fungují etiopské školy, jak zažíváme „časy korony“ mimo Evropu. Pokud se rozhodnete poslouchat, čeká vás povídání o fauně, flóře, kávě, bohatství, i životě těch nejchudších lidí světa. Přiblížím vám Etiopii ze svého pohledu, který je silně ovlivněný tím, kdo jsem: nejen srovnáním s Českem a střední Evropou obecně, ale i s jinými zeměmi, které jsem navštívila. 

Všechny epizody mého podcastu Etiopská odysea najdete zde. Poslechněte si je na Apple Podcast, Spotify nebo některé z dalších platforem.  

A co vy a Afrika? Co vás zajímá nejvíce? Napište mi do komentářů na platformě, kde zrovna posloucháte. 

Keňa 2019