Povím vám příběh o jedné mladé ženě, říkejme jí třeba Viola. Viola byla sympatická holka do nepohody. Pokud byste ji znali, nejspíš byste si ji oblíbili. Od mládí na ni byl spoleh, nikdy nemyslela jen na sebe, snažila se být co nejlepší a jít všem příkladem. A dařilo se jí. Vystudovala vysokou školu, vrhala se do nových projektů a dobrodružství. Jela jako „tryskomyš“ a žádná výzva pro ni nebyla dost velká.  

Viola měla práci, která ji bavila, a volné chvíle dělila mezi kamarády a koníčky. Chtěla poznávat svět i sama sebe, a tak cestovala, studovala tlusté moudré knihy i duchovní nauky. I přes to, že se její život vyvíjel tak, jak chtěla, trápily ji nejistoty. Bičovala se poznámkami o vlastní nedostatečnosti. Myšlenky, které jí připomínaly, co udělala špatně nebo mohla udělat jinak, se často roztančily v její hlavě a nechtěly utichnout.  

Říkala si, že by měla asi ještě víc zabrat. Protože, když přidá a konečně bude taková, jaká by si přála být, musí přece přijít ta chvíle, kdy si přestane připadat nedostatečná. 

Když spokojenost nepřichází 

Tak to šlo mnoho let. Přicházely nové výzvy, zvládala je a někdy něco pokazila, ale zvedla se a pokračovala dál. Jen ta vytoužená spokojenost nepřicházela. Meditovala, cvičila jógu, zajímala se o vlastní rozvoj, jenže v jejím vnitřním světě nejistot se nic zásadního neměnilo. 

Potom, co oslavila Kristova léta, jí začalo něco docházet. Uvědomila si, že i když žije dobrý život, jede obvykle na autopilota. Myslí na to, co bylo včera a co bude zítra nebo za hodinu, ale vůbec nevnímá, co se s ní děje právě teď. Uvědomila si, že i když si obvykle plnila své sny, plnila taky především očekávání ostatních, svých rodičů, kamarádů, partnera, zaměstnavatele. Došlo jí, že si neváží sama sebe, nevnímá své potřeby ani své tělo a z mnoha důvodů se vlastně nemá ráda. Proto nemohla dojít ani ke spokojenosti sama se sebou. 

Až se zítra probudím, udělám to jinak 

Připomíná vám to něco? Taky si někdy říkáte, že až… 

… dodělám tenhle projekt, najdu si čas na sebe. 

… až zhubnu 10 kg, budu se cítit líp a budu mít radši své tělo. 

… až si najdu lepší práci, budu spokojenější. 

… až děti vyrostou, budu mít prostor věnovat se svým koníčkům. 

… až budu mít víc peněz, až budu mít míň práce… až, až, až. A ono to stále nepřichází? Violin příběh by mohl být tak trochu příběhem každé z nás. Podobné pocity nedostatečnosti se vinou jako červená nit většinou rozhovorů se ženami, které dělám v rámci koučování, ženskými kruhy i rozpravami s kamarádkami nad sklenkou vína.  

Proč nejsme nikdy dost dobré? 

Jako na ženy jsou na nás kladeny velké nároky, které se s narozením dětí ještě stupňují. Musíme být profesionálkami v práci, dobrými manželkami, matkami, svůdnými milenkami, kamarádkami, poslušnými dcerami. Stavíme mnohdy očekávání ostatních nad vlastní potřeby a snažíme se naplňovat představy, které do nás vkládá někdo jiný. Říkáme si, že 8 hodin spánku je odpočinek, cesta s taškami z obchodu procházka a večer u seriálu relax. Zapomínáme, že jsme někde po cestě ztratily samu sebe.  

Jak ale začít měnit to, co nám už neslouží, a najít laskavý vztah k sobě samé? Jak proměnit každodenní realitu s minimem prostředků a času v něco, v čem se žije lépe? Jak se začít mít ráda a být k sobě laskavá? Naštěstí jsou ty nejlepší věci ty nejjednodušší a zadarmo. Stačí u nich vytrvat a postupovat krůček po krůčku. Tak jako když semínko dopadne a zaklíčí na neúrodné skále a začne se pomalu měnit ve strom. Tak může začít i vaše cesta k sobě samé. 

3 jednoduché techniky, které vám pomohou cítit se lépe 

Každé z nás mohou pomoci ke změně jednoduché mikro praxe. Jejich začleněním do běžného života podpoříte svůj vztah k sobě, získáte větší kontakt se sebou i svým tělem a vydáte se na jemnou cestu ke změně. 

Nejprve je dobré zjistit, která z mikro praxí s vámi rezonuje nejvíce. Může být jen jedna, ale může jich být i několik. Poslouchejte svou intuici a do ničeho se nenuťte. Hlavní pravidlo zní: „postupujte láskyplně“. Když objevíte tu pravou techniku pro vás, je důležité přetavit ji ve zvyk, který vás bude provázet několikrát za den na pár minut nebo sekund. Pro inspiraci s vámi sdílím své oblíbené jednoduché praxe, které se hodí i pro úplné začátečnice. 

1. Mikro zastavení

Všímavost a kontakt sama se sebou podpoříte díky mikro zastavení. Techniku provádějte každé dvě až tři hodiny. Ze začátku vám může pomoci i upozornění na mobilu, které vám dá vědět, že je čas na zastavení se. Celá technika zabere jen pár vteřin. Jak na to?  

Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Uvědomte si, kde právě jste, co zrovna děláte, jak se při tom cítíte. Uvědomte si přítomný okamžik. Potom si položte otázku: „Jak mi právě je a co potřebuju?“. Odpovědí může být to, že se potřebujete protáhnout, napít, najíst nebo si na chvíli lehnout. Projevte si laskavost a udělejte to.   

Photo by Milan Popovic on Unsplash

2. Vědomý láskyplný dotyk

Každodenní rutinou se vám může stát i tato snadná a milá praxe. Věnovat se jí dá v jakýchkoli běžných situacích. Například, když se oblékáte, češete si vlasy nebo si dáváte sprchu. Jádrem techniky je dělat tyto činnosti laskavě a vědomě.  

Namísto toho, abyste na sebe ve sprše rychle plácla mýdlo a drhla si záda s myšlenkou na to, co budete vařit k obědu, se na chvíli zastavte, nadechněte se a mýdlo na své tělo naneste se zalíbením. Roztírejte ho tak, aby vám to bylo příjemné, a uvědomujte si přítomný okamžik i to, kde jste ve své mysli. To samé můžete udělat při rozčesávání vlasů nebo ráno, když se oblékáte na schůzku. Nezapomeňte se při tom pochválit.   

Photo by Lethicia Matos on Unsplash

3. Ostrůvky radosti

Ostrůvky radosti představují aktivity, které vám dělají radost. Může to být cokoli, co děláte se zalíbením, a cítíte se u toho ve svém živlu a spokojená. Pokud vás nic nenapadá, inspirovat se můžete ve svém dětství. Co jste tehdy dělala ráda a uspokojuje vás i nyní?  

Baví vás číst si? Vyměňte před spaním 10 minut brouzdání na sítích za chvíli s dobrou knihou. Dělají vám dobře procházky přírodou? Udělejte si chvilku, kdy se půjdete projít lesem, a pokud zrovna nemůžete, zastavte se na pár chvil a vžijte se do pocitu, jak by vám teď bylo na palouku mezi stromy. Ostrůvky radosti mohou mít různé podoby a je jen na vás si je pojmenovat a vědomě je na pár minut začlenit do svého dne.  

Photo by Larm Rmah on Unsplash

Na jakou cestu se vydáte?  

Líbí se vám některá z těchto mikro praxí? Začít s nimi můžete hned teď. Stačí si připustit, že jste tou nejdůležitější osobou ve svém životě a že stojíte za to věnovat sama sobě několik málo vědomých minut každý den. Pokud vytrváte, odměna v podobě lepšího vztahu k sobě samé a větší spokojenosti, ukotvenosti a vstřícnosti vás nemine.  

Asi každá z nás má v sobě špetku z příběhu Violy. Známe pocity, kdy nám není dobře a které nás táhnou k zemi. Zároveň však každá z nás může vystoupit z reality, která nám již neslouží, a vydat se na vědomou cestu ke svému spokojenějšímu já.   

Co je mindfulness? 

Minfulness lze do češtiny nejlépe přeložit jako všímavost. Učí nás plně prožívat přítomnost a vše, co se v ní odehrává. Často se myslí pohybujeme v rovinách, které nás odvádějí od toho, co právě zažíváme, nejsme v kontaktu samy se sebou, a proto nedokážeme žít na plno a být spokojené. Mindfulness nás učí větší vnímavosti nejen vůči nám samotným, ale také vůči lidem okolo nás. Techniky uvedené v článku z mindfulness vychází. Laskavý vztah k sobě můžete rozvíjet i v ženských kruzích, které pro vás připravuji. Brzy bližší informace o nich najdete na mých webových stránkách.  

Zatím si můžete poslechnout rozhovory o ženských kruzích se ženami, které s nimi mají zkušenosti jako účastnice i průvodkyně. Jednou za týden, vždy v pátek, je pro vás chystám ke zhlédnutí na youtube či poslechu zde.