Byla jsem rozhodnutá, že život strávím na cestách. Svobodná a bez závazků. Kdyby mi někdo před těmi 10 lety řekl, že jednou budu matkou tří dětí, budu si užívat mateřství, ženskost a tvořivost, budu mít ráda své tělo a sdílení s ostatními ženami, které nebudu brát jako konkurenci nebo nudný spolek klevetnic, asi bych mu nevěřila.   

Byla jsem tenkrát zvyklá na své propady nálad, na deprese, které mě svazovaly a nutily mě mít se ráda ještě o kousek míň. Na tělo, za které jsem se styděla. I na to dřít se do úmoru a snažit se být ještě výkonnější a zavděčit se všem. Tohle všechno mě svazovalo, ale bylo to mou součástí a mě ani nenapadlo, že by to mohlo jít i jinak.  

Děti neplánujeme 

Zatímco se moje kamarádky usazovaly, měly děti a čím dál častěji mi chodily pozvánky na svatební veselky, já věděla, že tohle není nic pro mě. Ale „člověk míní, život mění“. A někdy dokonce víc, než si dokážeme sami představit. Životní otočku o 180 stupňů jsem zažila v Etiopii, kde jsem před 10 lety potkala svého současného partnera a nečekaně s ním otěhotněla. Další změny na sebe nenechaly dlouho čekat. 

Předporodní rychlokurz 

Namísto plánování budoucnosti nebo porodu jsem celé těhotenství strávila prací v Etiopii. Do Čech jsem přijela až na konci sedmého měsíce těhotenství. Tehdy mi došlo, že o porodech, dětech a ani o mateřství nic nevím, ale termín nadepsaný na těhotenském průkazu zněl nekompromisně. Musela jsem jednat. Během pár týdnů jsem nastudovala vše potřebné, spojila se se skupinou žen, které se věnovaly přirozeným porodům a našla si porodní asistentku i porodnici. Byla jsem připravena na to, co přijde, nebo jsem si to alespoň myslela.  

Photo by Juli Kosolapova on Unsplash

Porozená ženskost 

Když mě přivezli s kontrakcemi do mělnické porodnice, venku se smrákalo a stahovala se mračna. Byl čas letního slunovratu a za okny sílila letní bouřka. Déšť skrápěl chodníky a bubnoval na střechu. Po desáté hodině večer nemocnice utichla. Ženy, které rodily ten den již byly zpátky na pokojích. Moje chvíle měla teprve přijít, a to již brzy.  

K porodu mě doprovázela jen asistentka, která nevstupovala do přirozeného běhu věcí. Rozestupy mezi kontrakcemi se zkracovaly a miminko se chystalo na svět. Porod začal a já se nestačila divit.  

Najednou jsem vnímala své tělo jinak. Cítila jsem, jak mocný nástroj to je. Všemi póry jsem nasávala svou rodící se ženskost a zažívala tu neskutečnou sílu a dokonalost, kdy tělo spolupracovalo s miminkem na jeho zrození. Byl to magický a vědomý zážitek, na jehož konci jsem se stala matkou. Kromě syna jsem porodila i ženu v sobě.  

První ženský kruh 

To, co jsem pocítila při porodu, už nikdy nevymizelo a já za to byla ráda. Cítila jsem intenzivní potřebu rozvíjet svou ženskost a propojovat se s ostatními ženami. Našla jsem si průvodkyni a absolvovala jsem svůj první ženský kruh. Nadchlo mě to a brzy potom jsem vstoupila do výcviku iniciace do ženství a tantry, který mi dal proniknout hlouběji do síly ženství.  

Photo by Priscilla Du Preez on Unsplash

Kruhy na síti 

Díky setkávání v ženském kruhu je i v dnešní době možné rozvíjet svou citlivost, moudrost, laskavost, hloubku prožívání i intuici. Ženy se díky společné práci a sdílení stávají více vědomými a spokojenými samy se sebou, svým tělem i vlastním životem. 

Protiepidemická opatření a nemožnost potkávat se osobně přinesly další novinku. A tou jsou online ženské kruhy. Sdílení přes komunikační platformy, které se ještě před pár lety zdálo nemyslitelné, se pro mnoho žen jeví jako dobrá cesta. Musím přiznat, že i já jsem byla k online setkávání zprvu skeptická, ale ukázalo se, jak moc jsem se mýlila. Transformační síla kruhů a tvořivá ženská alchymie je přítomna i na dálku. 

Photo by Brooke Cagle on Unsplash

Alchymie ženského sdílení 

Díky internetu je možné propojit se s ženami v kruhu odkudkoli. Ve Spolku laskavých žen, mém prvním online kruhu, práce na větší sebe-laskavosti probíhá kontinuálně a vrcholí právě ženským kruhem. Účastnice dostávají během měsíce inspirativní materiály a úkoly, které je jemně přivádějí k práci na sobě.  

Po čtyřech týdnech se ženy na dálku společně setkají v kruhu. V bezpečném a podporujícím prostoru, kde mohou sdílet cokoli. I díky nízkému počtu účastnic, kterých je v jednom kruhu jen kolem desíti, je atmosféra velmi intimní. 

Každý kruh začíná zpřítomněním, meditací nebo vizualizací. Důležité je napojení se na sebe a na skupinu. Po seznámení se s pravidly je prostor na zážitky z měsíční práce na sobě a následné sdílení témat a příběhů, které chtějí účastnice do kruhu přinést. Důležité je dát prostor sobě i ostatním. Není nutné mluvit, stačí jen naslouchat, nebo se podělit o svůj pohled na probíraná téma (nikoli o nevyžádané rady). Často jen vyslovení problému nahlas má očistnou moc a posouvá jeho nositelku k jeho vyřešení. 

Když ženy kvetou 

Díky společné práci na sobě ženy kvetou. Nalézají více laskavosti i radosti v každodenním životě a rozvíjejí vztah samy k sobě, což pozitivně ovlivňuje i jejich vztahy k ostatním. Sdílení a spolupráce je učí snáz překonávat překážky a méně se srovnávat. Magický, posvátný prostor kruhů přivádí ženy k jejich síle a učí je vyšší sebedůvěře. 

Kruhy jsou otevřeny všem ženám, nezávisle na věku, postavení či společenském statusu. Nezáleží ani na vaší povaze, zkušenostech, či na tom, zdali jste někdy v podobné skupině byla nebo ne. Důležité je chtít udělat něco pro sebe. To je jediná podmínka účasti. Proto pokud hledáte podporu, máte téma, které vás už delší dobu tíží, nebo chcete strávit příjemné chvíle v ženské společnosti bez srovnávání se a hodnocení, můžete se k nám připojit. Na začátku května otevíráme opět brány Spolku laskavých žen a já se těším na nové ženy, které se rozhodly vydat na vědomou cestu k sobě. 

Photo by Barbora Polednová on Unsplash

Historie ženských kruhů

Ženské kruhy jsou tu s námi pravděpodobně již od pravěku. V domorodých společnostech šlo o rituální shromáždění, které bylo obvykle spojeno s menstruačním cyklem a ženskou sexualitou. Ženy se shromažďovaly kolem ohně, uctívaly svaté, naslouchaly příběhům a předávaly si vědění napříč generacemi.

V mnoha kulturách měly ženy a dívky prostor na sdílení během společné práce. Šily, pletly anebo v našich podmínkách draly peří a při tom si vyprávěly příběhy, předávaly si zkušenosti a navzájem se podporovaly.

Během tzv. honů na čarodějnice, které se v několika vlnách od 15. do 18. století šířily Evropou, Kanadou, Novou Anglií nebo Mexikem, ženské kruhy postupně vymizely. Strach církve i veřejnosti z „magických schopností“ žen, které se věnovaly především léčitelství, bylinkářství a předávání ženské moudrosti, přinesl ženám útisk, pronásledování a často i smrt.

Zatímco v tradičních společenstvích ženské kruhy přetrvaly do současnosti, v podmínkách moderního světa čekaly na obnovení stovky let. S novým miléniem a nárůstem počtu vědomých žen jejich význam opět vzrůstá.

Od května nabídnu i ženám, které nejsou ve Spolku laskavých žen, jednou za měsíc, setkání v bezpečném ženském kruhu. Pokud máte zájem, přihlaste se k odběru novinek, abych vám mohla dát vědět, jakmile ženské kruhy spustím. 

Pokud chcete zažít atmosféru toho, jak pracuji se ženami, přihlaste se do skupiny Laskavé ženy na facebooku, kde ženám nabízím podporu a pravidelnou dávku inspirace na cestě k větší sebe-laskavosti, radosti a spokojenosti. 

Na mém youtube kanálu pro vás chystám sérii rozhovorů se ženami, které mají s ženskými kruhy jako průvodkyně či účastnice .

Pokud raději posloucháte, můžete si rozhovory pustit či stáhnout do telefonu jako podcast.